Povznesme se, čtenáři

Moji drazí čtenáři,

jelikož je tento den tím posledním roku 2008 a já zhruba od půl páté nespím a jediné na co myslím, je psaní (pravda, i na NĚJ), rozhodla jsem se nakrmit - kromě svého žaludku - také vaši mysl.

Povznesme se teď spolu nad starosti všední a mysleme na to dobré, co nás potkalo.

Roztáhněme svá křídla Lásky a Poznání a jako kormidlo si připněme Radost. Tyto tři dámy spolu s Moudrostí za nás dělaly celý rok všechnu práci a pomáhaly nám překonat všechny strasti.

Mj., když jsme u těch strastí, všimli jste si někdy jak je Strach a Pochybnost neustále pozorují při hraní? Jak je nutí pracovat přesčas, jak jim hází klacky pod nohy? Všimli jste si, jak naše 4 přítelkyně odolávají jejich pošťuchování a posmívání? Jak jsou jimi doslova štvány proti sobě a ti dva jim přitom ještě falešně podlézají?

Kdybychom se teď všichni mohli vrátit do školních lavic…, kam byste ty dva posadili? Já osobně bych je buď nechala klečet v koutě, aby se přece jen něco přiučili, anebo bych je jednoduše vyrazila za dveře.

Cítím, že dnes a zítra můžeme udělat největší práci na celý rok 2009 – a pak si můžeme lenošit.

Anebo se smát.

Anebo radostí plakat.

Kdo z nás by přece raději nechtěl dělat tohle, než chodit do práce, že?

Jediná otázka je, JAK TO MÁM TEDY UDĚLAT.

Protože si cením i Pořádku a Disciplíny, pak já sama začnu u poděkování. Všem, které znám. Úplně všem, kteří mi pomáhali, krmili mě, opíjeli mě svojí radostnou přítomností a nenechali mě usnout, když jsem se měla smát. A pak – a pak si jen představte to nejhezčí, co jste kdy prožili… a prožijte to znovu. Dopřejte si 60s snění a uchovejte ten pocit v sobě dalších 365 dní. Pocit svátku. O ten tady jde.

A když si tenhle pocit uchováte, přiblížíte a znovu jej budete den za dnem oživovat, všechny dny budou svátkem.

A o to tady jde.

TEĎ jde o život.

O ten skutečný….

Pouhých 60s.

Cítíte to?