„Tak, milé myšky, za měsíc nás čekají Všehomyší hry.“
„Co to je?“, volají všichni na paní učitelku ve třídě.
„To je taková soutěž mezi myšími školami. Lidé mají olympijské hry, my máme Všehomyší.. Konají se každý rok, ale jsou jenom pro myšky, které jsou dost staré, protože příprava není jednoduchá a myšata by to nezvládla.“
„A jaké jsou tam dispiclíny?“, ptá se Myšák. „Já bych chtěl taky na ty Všehomyší hry.“
Děti se hlasitě začaly smát a volat na něj: „Myšáku, to jsou sportovní hry, nezávodí se tam v pojídání klásků!“ A myšák si zase smutně sednul do lavice..
„Paní učitelko, není tam přece jenom nějaká disciplína pro Myšáka?“, ptá se Myšlenka v kabinetu paní učitelky. „On by se totiž hrozně rád zúčastnil. Sportuje rád, i když mu to moc nejde.“
„Podívej se tamhle na ten rozpis pro tetno rok, ale pochybuji velice, že tam něco najdeš.“
Běh na 10m slalom, maratón na 200m, Skok vysoký, nová disciplína – vrh kláskem do dálky.
„Už to mám, paní učitelko,“ zajásala Myšlenka. „Bude to ta nová disciplína, ten vrh kláskem.“
„No, já se domnívám, že tvůj přítel by ho spíš raději snědl, než by ho pustil z ruky,“ posmívačně se vyjadřuje učitelka.
„Vy mu nikdo nevěříte, ale já ano. On to dokáže!“
Budu ho trénovat – myslí si už Myšlenka pro sebe.
„Myšáku, přihlásila jsem tě na ty Všehomyší hry,“ hlásí po škole Myšlenka svému příteli.
„Co že jsi udělala?,“ vyděsil se Myšák.
„No, je tam nová disciplína – vrh kláskem do dálky – a myslím si, že je pro tebe jako stvořená.“
„Vždyť ani nevím, jak se to dělá, Myšlenko. Ty máš ale nápady,“ na oko se zlobí Myšák, ale ve skrytu duše je rád.
No, to já vlastně taky ne, pomyslela si Myšlenka.
„Neboj se, zkusíme to najít v Lexikonu. Pojď se mnou, podíváme se tam hned.“
„Ale i kdyby to tam bylo nakrásně popsáno, přece se to za 3 týdny nemůžu naučit!“, stále lamentoval Myšák.
„Ale můžeš! Chceš se zúčastnit?“
„Ano.“
„Chceš dostat nějakou cenu?“
„Ano.“
„Anebo chceš, aby se ti všichni donekonečna ostatní smáli?! Představ si, že bys třeba vyhrál! Byl bys jako hrdina!“
„To by se mi líbilo,“ začervenal se Myšák.
„Tak pojď už, začneme s tréninkem.“
„Ty mi pomůžeš?“
„Přece tě v tom nenechám samotného, ne? Zvládneme to, uvidíš. Jsi silný, máš určitě sílu v rukách a nezapomeň, že je to úplně nová disciplína. Ještě to nikdo nevyhrál.
A taky nikdo neví, jak se to správně dělá. Nemá to ani přesná pravidla, to nám nahrává do karet.“
„Tam se u toho budou hrát i karty?“
„Ne, to je jenom pořekadlo,“ odpovídá Myšlenka, ale v duchu si říká, že na vědomostní soutěž svého kamaráda nikdy nepřihlásí!
„Já už nemůžu,“ Myšlenko. „Už týden mě nutíš každý den dělat kliky a nosit klacíky tam a zpátky, ale já vůbec nevím, jak se to bude házet?“
„Ještě je čas, nejdřív potřebuješ mít sílu. Už ti maminka ušila ten dres?“
„Jakej dres?“
„Každý sportovec musí mít dres, vyprávěl mi to jednou děda.“
„Řeknu jí to večer, snad bude vědět, jak se to šije.“
Myšák poctivě pod dohledem Myšlenky cvičil, ale ona si lámala hlavu něčím jiným. Přemýšlela o té nové disciplíně. Přece musí existovat způsob, jak být nejlepší. Ale já vůbec netuším, jaká technika se má použít.. V lexikonu nic není.. ach jo, kdybych tu tak měla svého Fína, ten by mi jistě poradil. No jo, Fín, můj nejchytřejší kamarád. Večer si lehla do postýlky, zavřela oči a pomaloučku se přesouvala v myšlenkách k moři.
„Fíné, jsi tady? Prosím, připluj ke mně, potřebovala bych se s tebou o něčem poradit.“
„Jsem tady, Myšlenko, konečně jsi mě zavolala.“
„Konečně?“
„Vždyť já celou dobu čekám, až mě zavoláš, abych ti mohl pomoci. Je mi jasné, že ne všechno vy myšky znáte. Chceš vědět, jak ten vrh kláskem vypadá?“
„Ano, děkuji ti za pomoc, Fíne.“
„Potřebujete speciální klásek, který má na začátku pevnou špičku a na konci všechna zrníčka otrhaná. Pak si musíte namalovat čáru, vzít si asi tak uprostřed klásek do ruky, ale pozor ten těžký okraj musí směřovat dopředu. Pak jenom švihneš tlapkou a je to.“ „Děkuji ti Fíne, já věděla, že mi poradíš. Příště se za tebou přijdu podívat na dýl. Máme teď s Myšákem hodně práce, víš. Tedy hodně trénování.“
„Tak hodně štěstí, Myšlenko a nezapomeň mu ukázat ještě to jedno tajemství z lexikonu.. „
„Jaké tajemství, Fíne, počkej? Jak mám vědět, jaké to je?“ volala na něj Myšlenka, ale ten už by kdo ví kde..
Druhý den vyběhl Myšák v novém dresu.
„Podívej se, Myšlenko, už mám vidět svaly,“ chlubil se.
„No jo, máš pravdu, Myšáku a jaké jsou pevné. Vždyť to říkám, že z tebe bude šampion.“
„Tak a teď mi ukaž, kamarádko, nějakou techniku.“
Ještě že jsem se včera ptala Fína, pomyslela si ona.
„Neboj se nic. Vezmi si tamhleten klásek, otrhej z něj semínka, vezmi si ho do ruky asi tak uprostřed. Máš to?“
„Ano.“
„Počkej ještě, máš ten silnější konec dopředu? Nemáš? Tak to vyměň, je to moc důležité… Tak, tady ti namaluji čáru. Pojď si k ní stoupnout. Tak, nakroč a teď švihni rukou…“ Klásek vyletěl do vzduchu a dopadl o metr dál.
„Skvělý. Tak a teď znovu. To je ono!!! Zvládneme to, určitě budeš nejlepší…“
Den za dnem se zlepšoval a bylo vidět, že to sportování Myšákovi svědčí.
„Myšlenko, všimla jsem si, že nám Myšák nějak zhubnul a že už tolik nejí, je to tak?“, ptá se na konci druhého týdne paní učitelka po vyučování.
„Ano, je to tak. Úplně tomu sportování propadl. Dokonce je bystřejší,“ uchichtla se Myšlenka.
Tři dny před závody přišel Myšák na trénink bez dresu.
„Co se děje, kde máš dres?“
„Nikam nejedu,“ rezolutně prohlásil Myšák.
„Cože?!“
„Nemůžu to zvládnout, všichni budou lepší a budou se mi smát.“
„Proč by to dělali, Myšáku, vždyť ses hodně zlepšil a určitě budeš patřit k nejlepším.“ „Jak to můžeš vědět?“
„Cítím to, věřím ti. Poctivě ses připravoval a jsi ve formě, takže to musí vyjít.“
„Jenže, já chci vyhrát, Myšlenko, nechci se jen zúčastnit. Došlo mi to včera večer, když jsem usínal. Jenže já nemám ani ponětí, jak se vyhrává!“
A je to tady, tady je ten háček, o kterém tušila, že se objeví.
„Já ti na to neumím odpovědět teď, ale určitě to včas poznáš…“
„Mágimausi, jestli mě slyšíš, pomoz mu. Nevím jak, ale udělej něco, nauč Myšáka vyhrávat,“ prosí Myšlenka velkého myšáka.
A je tu de závodů. Děti dostaly volno ze školy a všechny jely s paní učitelkou na Všehomyší hry. Po cestě se pošťuchovaly a utahovaly si z Myšáka, jestli vyhraje anebo jestli ten klásek sní…
„Myšáku, zvládneš to. Jsou tři kola, tři pokusy. Nedívej se na ostatní, soustřeď se na sebe.“
„Jenže, všichni jsou takoví vysportovaní a já jsem tlustý,“ odpovídá nešťastně Myšák. „Myšáku, víš co ti vždycky říkám: je jedno, jak vypadáš, ale je důležité, jaký jsi uvnitř. Rozumíš?“
„Asi jo.“
A tak den utíkal. V poledne měl Myšák 2 kola za sebou. Bylo to vyrovnané a on byl mezi pěti nejlepšími.
„Myšlenko, já chci vážně vyhrát. Cítím, jak je to vyrovnané. Nejsou o moc lepší než já a určitě bych je mohl porazit, ale něco tomu chybí..“
„Myšáku, sedni si teď ke mně. Něco jsem si po cestě uvědomila – jak je to s tím vyhráváním, pamatuješ? Něco nám chybělo.. Jelikož jsi můj nejlepší přítel, prozradím ti, co o vyhrávání píše Lexikon.“
„můžeš být, kým chceš…“ pamatuješ? To znamená, že když se budeš cítit jako vítěz, tak to prostě dokážeš.“
„To je to tak jednoduché?“
„Ano, je to právě tak jednoduché, jako se bát, a myslet na to, že jsou ostatní lepší. Může se přece stát, že ten nejlepší přešlápne, dalšího diskvalifikují a já nevím, co ještě se může přihodit. Ale jestli si umíš představit, v duchu, že ten pohár držíš v ruce ty, že ti tleskají a ty se usmíváš, tak se to prostě splní.“
„Myšlenko, pojď sem k nám,“ volá paní učitelka, „nech Myšáka soustředit se před posledním kolem.“
A Myšlenka šla..
Sluníčko pálilo a Myšák se natáhl na lavičku. Zavřel oči a dýchal. Zkoušel si sám sebe představit, jak stojí na nejvyšším stupínku a kupodivu se mu to dařilo. Usmíval se a klaněl všem. Dmul se pýchou, že to dokázal. Najednou se mu obrázek rozplynul a viděl jakousi mlhu a z ní se vynořil nádherný a veliký myšák. Měl klásek v ruce a říká mu: „pojď, Myšáku, ukážu ti, jak máš správně hodit, abys vyhrál. Podívej se na delfíny – než vyskočí nad hladinu, pořádně se rozeplují ve vodě, vidíš. A myšák skutečně viděl moře a delfíny, jak si hrají a jak se vždycky před výskokem rozeplují pod vodou. A teď se podívej na ostatní myšáky, kteří skáčou do dálky. Co dělají? Rozběhnou se. A přesně to musíš udělat i ty. Rozběhnout se. Abys dohodil nejdál, musí mít tvůj klásek rychlost a tu nezíská z tlapky, když budeš stát. Musíš se rozběhnout, rychlost předat ruce a ruka vymrští silou klásek k nebesům. Podívej se. A myšák koukal. Viděl toho nebeského myšáka, jak se rozbíhá, tlapky se mu míhají, najednou dává ruku víc dozadu a švihne celou silou kláskem k nebi. Ten letí dopředu a letí a letí a ani není vidět, kam dopadl.
„Myšáku, vstávej,“ volaly děti, „nebo zaspíš poslední kolo. Snědl jsi moc klásků?“, smály se mu spolužáci jako vždy.
Myšák se rozhlédl po své kamarádce, jestli viděla to, co on, anebo to byl jenom sen.
Tak, milá kamarádko, teď nebudu poslouchat tebe, ale zkusím to jako ten myšák ze snu. Dost možná to byl sám Mágymaus..
Připravil se k čáře, jako dělali všichni ostatní, ale pak z ničeho nic začal couvat. Celá třída na tribuně zkameněla. Mysleli si, že to vzdává a utíká. Už už na něj chtěly zavolat, ale najednou se jejich kamarád rozbíhá směrem k čáře a přesně jako to udělal ten myšák ve snu, máchl tlapkou několik chvil před tím, než se zasekl u čáry a poslal klásek k nebesům. Všichni na stadionu zmlkli úžasem.
„To je náš Myšák“, volá z hlediště Myšlenka a tleskala radostí. Bylo jí jasné, že se právě stal jejich spolužák vítězem.
„Myšák, Myšák,“ začala volat celá třída a pak celé hlediště..
Myšák byl šťastný a Myšlenka ucítila známou vůni moře… Moře tady, co to je? Že by v tom speciálním hodu měl prsty Mágymaus s Fínem? Znala ten pocit…Zeptá se pak Myšáka, zda se nestalo něco divného, zvláštního..
Teď už ale Myšák stojí na nejvyšším stupni, mává trofejí, usmívá se a uklání se. Přesně takhle si to představoval… A teď se mu to splnilo. Na příště si to musí zapamatovat…
Žádné komentáře:
Okomentovat