Reklamace do Vesmíru

Moji milí, dnes mě popadlo vnitřní nutkání zkrátit si čas postavením se k regálu v knihkupectví a výsledkem je peněženka o 500 Kč lehčí. Každopádně si myslím, že se to jako vždycky vyplatilo.

Knížka Barbel není první, kterou mám od ní v ruce – tu o objednávání zaměstnání mám doma také, ale nějak jsem se do ní nemohla začíst, dokud jsem to nepotřebovala. Ale to jistě známe všichni.

Zpátky k reklamacím. Já to slovo vážně nemám ráda, protože ve mně vzbuzuje pocit pochybení. Naštěstí slovo reklamace není používáno tak často jako objednávka, tak jsem byla spokojená. Vlastně jsem byla víc než spokojená, protože se mi ještě nestalo, aby už v 1.den byla knížka popsaná, podškrtaná a počmáraná poznámkami. Jo jo, z každé stránky jsem pro vás udělala takový malý výtah… Když se teď na ten malý seznam dívám, říkám si jestli není lepší říct: „Kup si to a čti sám“, protože je tohle malé kabelkové vydání plné perel.

Vezmeme to spolu. Nenechte si ujít stranu: 10, 12.
Na 14 zjistíte, jestli jsou Němci šťastní anebo ne (autorka tam žije, to jste asi pochopili), na 15.stránce jsou Němcům v patách Elfové a na 21 je taky něco zajímavého, alespoň to tady vidím, jen to nepřečtu.
22.stránka – tak tady máme přiznání autorky, že ačkoli nevlastní vlastnost, která se zove sebedisciplínou, je poměrně úspěšná, a samotné objednávání jí taky jde. Třiadvacítku ovládá nové slovo – hyperkomunikace, ale co to znamená si budete muset přečíst sami.

Jako velmi důležitou vidím stranu 38 – jsme tu nabádáni, abychom dávali pozor na ta znamení, na odpovědi, které nám Vesmír posílá. A já osobně mám s tímhle fenoménem hluboké zkušenosti. Občas si připomenu větu z pohádky o Statečném kováři – "A nedá si říct a nedá". Kdyby byl Vesmír urážlivej a nemyslel to s námi občany Všehomíra dobře, tak se na nás musí dávno vykašlat, protože něco tak tupého jistě dlouho neviděl… tohle si asi o sobě myslíme každý, ale já bych to spíš nazvala nepozorností a nevšímavostí. Všichni jsme od přírody hrozně chytrý (teda kde beru ty hóchčechiš výrazy nevím), pohledný a nadprůměrně inteligentní… Jen občas ujedem. A abychom se měli ještě raději, i když se na sebe pro sichr nedíváme ani do zrcadla, píše nám Barbel svá úžasná slova na 40.a 51.stránce. Pokud máte přátele, kteří ještě pořád hovoří o svých bývalých, dejte jim přečíst jeden odstavec na str.59 a řekněte jim, že je to minulost, a že s tím stejně nic neudělají. Na to rozlité mlíko jim dejte raději hadr do ruky než kapesník na slzičky. A bude.
Myslíte si, že stačí MYSLET pozitivně? NE – hurá na str.61.

A teď pozor – od str. 64 do 90 je to jedna perla za druhou.
Kdo z vás má rád dřinu ať zvedne ruku.
Kdo raději brečí než by se smál, ať se přidá.
Takže… majitele těchto končetin vyloučíme z klubu objednatelů, protože dokud nepochopí, že jen s radostí lze žít a jen s dobrým pocitem na duši a na těle jde objednávat, je vyřízenej. Doslova a do písmene! Co si myslíte, že se asi stane, když zasadíte špatnou emoci – sklidíte dobrou?! To teda ne. Pro ty, co potřebují nějaké jarnější přirovnání tu máme pomůcku od samotné Přírody.
Představte si, že máte v ruce semínko a hodláte se ho zasadit. Pokud mu říkáte – hele, já fakt nevím, jestli to má význam, Bůh ví, co z tebe bude – co si asi myslíte, že z něj vyroste? Když už ne plevel, tak bude ta kytka všelijak pokroucená, anebo uschne na půli cesty, anebo ji spálí mrazík, anebo se na ni včely vykašlou, protože správně nevoní, neopylují ji a na konci sezony žádné nové semínko nevydá. Řekněte té kytce, že je krásná a že se na ni těšíte, přivoňte si k ní (ačkoli ještě smrdí jen hlínou), zalívejte ji, jako byste krmili dítě, a ona se vám odmění.
Něco tak úžasného nebude mít žádný soused!!!!

Když jsme u pocitů – komu dělá dobře masáž? Anebo hlazení po zádech? Všem. Dovolím si klidně říct, že všem. Táááákže, pokud se nemůžete dostat do správné a uvolněné nálady na objednávání, meditace dle pravidel vám dělá potíže (mj. mě celé roky a tak to prostě nedělám), jděte na masáž. Kdykoli budete chtít objednávat a nebudete mít správné rozpoložení, představte si můj obličej jak říká: „Jdi na masáž!“.
Pro ty, kteří mají jinou barvu kůže je tu známější tvář – Sestra v akci, která říká Vincimu: „Jdi do kostela“…a jen tam vyměňte to slovíčko.
...Ačkoli, kdo má rád Boha, klidně ať do toho kostelíka zavítá.

Ti z vás, co mě znají osobně, vědí, že roky válčím s bolestmi s přicházející menzes. Na str.93 jsem se dočetla, že jsou buď dobré dny, anebo ještě lepší. Takže jsem se rozhodla to vyzkoušet a dneska kolem 16.hodiny si objednala dobré dny na tento víkend. Jak to dopadlo si zapíšu do deníku a jednou to řeknu i vám. Někdo kašle na lásku, já kašlu na špatné dny, protože prostě neexistují. Víte, s jednou věcí se „objednatelé“ musí smířit – život se odvíjí podle našeho vlastního plánu.
Jestli si myslíte, že je nutné být jednou nahoře a jednou dole – prosím. Jestli si myslíte, že pravidla jsou tady od toho, aby se porušovala – prosím, ale mám tu případ z dnešního rána. Na Národní třídě jedno dvacetileté děvče zariskovalo a chtělo se dostat do tramvaje, která pískala „nelez do mě“. Stalo se něco hrozného. Dveře jí ruku skříplo a tramvaj se rozjela. Když se díváte na mladou křičící holku, co má ruku v tramvaji a jediné škobrtnutí pro ní může znamenat, že její nohy skončí pod těmi železnými koly, je to příšerný. Ta holka běžela skoro 50m, než tramvaj zastavila. Její šok si asi nikdo z nás neumí představit. ALE – neporušila snad pravidlo, které říká, nelez do mě, když zavírám dveře? Zamysleme se někdy nad všemi těmi poučkami a dogmaty. Spousta z toho je mizerných, ale někdy jsou to poučení, která vám můžou zachránit krk.

Abychom ale nezůstali ve špatném dni té slečny, posuňme se ke svým bližním. Na str.94 se dozvíte, co se stane v takovém milostném trojúhelníku, když se jeden snaží ovlivňovat druhé, místo toho, aby začal u sebe. Pozor pozor.

My, co milujeme rychlost, možná příště rovnou nalistujeme stranu 104 a pustíme se do rychlokurzu objednávání a o pár stránek dál objevíme potřeby své duše.

A když jsme u té Duše. Pamatujme si, že Duše je tu od toho, aby řekla, co chce. Duše a její řeč/jazyk – EMOCE. Rozum máme jen proto, abychom nezapomněli, kde a kdy nám bylo dobře….

Takže: LÍBÍ - NELÍBÍ?