Pohodlně se posaďte, dejte si nohy nahoru, protože teď to budete potřebovat.
Čtyři dohody (pracovní kniha) Dona Miguela Ruize se právem stala bestsellerem. V tom malém oranžovém obalu je tolik informací a moudra a pokušení, že ani nevím, jak začít. Pokusím se vám tu představit několik málo stěžejních věcí. Nebude to tentokrát jednoduché, protože tohle je jedna z knih, které se musí prožít.
Tak třeba pojmy – slyšeli jste někdy o Zákoníku? O Parazitovi? O Soudci? Nejsou to kreslené postavičky ze stupidního amerického seriálu, ale tamtamy v naší hlavě, které bijí a bijí. Hlavně na poplach, když se chce člověk změnit.
Už vás někdy napadlo, že byste se chtěli změnit? A jak to šlo? Zjistili jste, že o to víc, vás okolí nechápe? A přesto, že ONI chtěli, abyste byli jiní, nejsou schopni tuhle změnu přijmout? Vadí jim, že se máte rádi, protože oni to ještě neumí a možná je to ještě nenapadlo? Taky jste možná přišli do práce a chtěli si s někým „známým“ popovídat o tom, co jste objevili. Že Země není kulatá a že jste se sem narodili podruhé a potřetí a možná bude stačit, že chcete s někým sdílet svoji proměnu.
„V našem životě je mnoho věcí, které se nám nelíbí a které chceme změnit, ale přesto děláme pořád stejné chyby a stejná rozhodnutí a přesto čekáme, že „výsledek bude jiný“.
Pravda je taková: „Dnes záleží na vás, čemu se rozhodnete věřit anebo nevěřit. Můžete věřit čemukoli, což znamená, že můžete věřit i sami sobě.“
Přečtete si tu – mít rád sám sebe. Když na tím teď mávnete rukou, nečtěte dál. Otrávili byste se. Jediné, čemu byste měli začít věřit – a to hodně rychle – že si svoji realitu umíte vytvořit sami. Já vím, že to slyšíte a čtete dokola (kdo to nikdy neslyšel, tak si myslí, že na těchto stránkách nalezne pivní tácky), ale upřímně, už jste to zkoušeli? Já ano. Zatím mi jezdí tramvaje tak, jak chci. Pak mi přicházejí do života klienti, jak chci. Občas se mi i čas natáhne, jak zrovna potřebuji, a hlavně mě navštěvuje má múza..
Najdete tady nejdokonalejší sebevražedný nástroj. Je to uznání; jeho potřeba. Celý život hledáme uznání. Chci, aby mě šéf pochválil. Chci, aby si konečně žena všimla, co dělám pro rodinu. A co děti – konečně by jim mělo dojít, jak jsme jako rodiče nepostradatelní a měli by se nám možná klanět až na zem a líbat nám ruce za to všechno, co pro ně děláme… V této knize se dočtete, jak z toho nezblbnout. Jak si nechovat a nevypiplat svoje malý ego do astronomických obrazů. Zkuste prostě na toho svého VEMBLOUDA zapomenout.
Všichni žijí v tom, jak dokonalé jsou jejich myšlenky, jak dokonalí jsou sami (anebo by chtěli a být) a jsou schopni se kvůli tomu převrátit. To, co si myslíte, že jste, je přelud. Hovoří z vás představa, která vás užírá za živa. Nejsem dokonalý. Jsem tlustý. Jsem pitomý. Jsem neodolatelný (jednoho takového znám a je to fakt zážitek!)… Cokoli si myslíte, že jste, je výplodem těch našich starousedlíků v hlavě – pánů Soudce a Parazita. Fajn chlapi, ale když vám velí oni, jste jen smutným příběhem.
Už vás někdy napadlo, kdy POPRVÉ jste si o něčem/někom začali myslet, že je dobrý anebo špatný? Autor tvrdí - tenkrát všechno pravdivé umřelo. Ale kdo věří na posmrtný život, tak ví, že se to může znovu objevit.
Asi jsem vám neřekla, že dnes nebudu vtipná. Je to fakt vážná věc, tahle knížka.
Toltékové tu nebyli pro srandu králíkům. Zanechali nám tu své pravdy, které žili. Netlachali o blbostech, ale využívali to nejvyšší vědění.
Máte rádi vyčítání a poučování? Já ne. Ale vlastně je mi to úplně fuk. Když vám někdo řekne: Měla bys dělat tohle. Měla bys mýt nádobí každý den. Měla by ses malovat. Měla bys používat make-up. A ty to neděláš!? Vlastně děláš všechno špatně a můžeš i za to, že já mám zkažený celý svůj život…
A KDO ŘEKL, že se mám chovat takhle?!
Jakmile nemáte konkrétní odpověď na tuto otázku, není nikdo, komu byste to věřili, tak si to neberte osobně. Nechte je, ať si povídají o čem chtějí. Druhá strana mince, a dost možná pro nás všechny těžší, je, že si to všechno myslíme o sobě a sami sebe doslova mučíme představami.
Další je – užívejte moc slova v dobrém. Vzhledem k tomu, že ráda píšu a čtu, je mi jasné, že je to velmi silná „záležitost“. Stačí, aby vám astrolog něco „zavěštil“, vy tomu trochu věříte, ale podstatné je, že podvědomí jde za tím, co máte v hlavě.
Máte mít úspěšný den? Fajn.
Mají vás čekat zlomeniny a jiné trampoty? Fajn, tady to máš.
Hlavně se proboha k sobě samému chovejte slušně!!! Nenadávejte si.
Nebojte se. Všechno na světě, i mimo něj, JDE.
Je třeba si připustit, že v KAŽDÉM okamžiku vznikají nové věci.
TEĎ,
TEĎ,
TEĎ.
Je čas si to připustit a začít žít v klidu, lásce a míru sám se sebou. Všechno ostatní přijde samo.
Tak třeba pojmy – slyšeli jste někdy o Zákoníku? O Parazitovi? O Soudci? Nejsou to kreslené postavičky ze stupidního amerického seriálu, ale tamtamy v naší hlavě, které bijí a bijí. Hlavně na poplach, když se chce člověk změnit.
Už vás někdy napadlo, že byste se chtěli změnit? A jak to šlo? Zjistili jste, že o to víc, vás okolí nechápe? A přesto, že ONI chtěli, abyste byli jiní, nejsou schopni tuhle změnu přijmout? Vadí jim, že se máte rádi, protože oni to ještě neumí a možná je to ještě nenapadlo? Taky jste možná přišli do práce a chtěli si s někým „známým“ popovídat o tom, co jste objevili. Že Země není kulatá a že jste se sem narodili podruhé a potřetí a možná bude stačit, že chcete s někým sdílet svoji proměnu.
„V našem životě je mnoho věcí, které se nám nelíbí a které chceme změnit, ale přesto děláme pořád stejné chyby a stejná rozhodnutí a přesto čekáme, že „výsledek bude jiný“.
Pravda je taková: „Dnes záleží na vás, čemu se rozhodnete věřit anebo nevěřit. Můžete věřit čemukoli, což znamená, že můžete věřit i sami sobě.“
Přečtete si tu – mít rád sám sebe. Když na tím teď mávnete rukou, nečtěte dál. Otrávili byste se. Jediné, čemu byste měli začít věřit – a to hodně rychle – že si svoji realitu umíte vytvořit sami. Já vím, že to slyšíte a čtete dokola (kdo to nikdy neslyšel, tak si myslí, že na těchto stránkách nalezne pivní tácky), ale upřímně, už jste to zkoušeli? Já ano. Zatím mi jezdí tramvaje tak, jak chci. Pak mi přicházejí do života klienti, jak chci. Občas se mi i čas natáhne, jak zrovna potřebuji, a hlavně mě navštěvuje má múza..
Najdete tady nejdokonalejší sebevražedný nástroj. Je to uznání; jeho potřeba. Celý život hledáme uznání. Chci, aby mě šéf pochválil. Chci, aby si konečně žena všimla, co dělám pro rodinu. A co děti – konečně by jim mělo dojít, jak jsme jako rodiče nepostradatelní a měli by se nám možná klanět až na zem a líbat nám ruce za to všechno, co pro ně děláme… V této knize se dočtete, jak z toho nezblbnout. Jak si nechovat a nevypiplat svoje malý ego do astronomických obrazů. Zkuste prostě na toho svého VEMBLOUDA zapomenout.
Všichni žijí v tom, jak dokonalé jsou jejich myšlenky, jak dokonalí jsou sami (anebo by chtěli a být) a jsou schopni se kvůli tomu převrátit. To, co si myslíte, že jste, je přelud. Hovoří z vás představa, která vás užírá za živa. Nejsem dokonalý. Jsem tlustý. Jsem pitomý. Jsem neodolatelný (jednoho takového znám a je to fakt zážitek!)… Cokoli si myslíte, že jste, je výplodem těch našich starousedlíků v hlavě – pánů Soudce a Parazita. Fajn chlapi, ale když vám velí oni, jste jen smutným příběhem.
Už vás někdy napadlo, kdy POPRVÉ jste si o něčem/někom začali myslet, že je dobrý anebo špatný? Autor tvrdí - tenkrát všechno pravdivé umřelo. Ale kdo věří na posmrtný život, tak ví, že se to může znovu objevit.
Asi jsem vám neřekla, že dnes nebudu vtipná. Je to fakt vážná věc, tahle knížka.
Toltékové tu nebyli pro srandu králíkům. Zanechali nám tu své pravdy, které žili. Netlachali o blbostech, ale využívali to nejvyšší vědění.
Máte rádi vyčítání a poučování? Já ne. Ale vlastně je mi to úplně fuk. Když vám někdo řekne: Měla bys dělat tohle. Měla bys mýt nádobí každý den. Měla by ses malovat. Měla bys používat make-up. A ty to neděláš!? Vlastně děláš všechno špatně a můžeš i za to, že já mám zkažený celý svůj život…
A KDO ŘEKL, že se mám chovat takhle?!
Jakmile nemáte konkrétní odpověď na tuto otázku, není nikdo, komu byste to věřili, tak si to neberte osobně. Nechte je, ať si povídají o čem chtějí. Druhá strana mince, a dost možná pro nás všechny těžší, je, že si to všechno myslíme o sobě a sami sebe doslova mučíme představami.
Další je – užívejte moc slova v dobrém. Vzhledem k tomu, že ráda píšu a čtu, je mi jasné, že je to velmi silná „záležitost“. Stačí, aby vám astrolog něco „zavěštil“, vy tomu trochu věříte, ale podstatné je, že podvědomí jde za tím, co máte v hlavě.
Máte mít úspěšný den? Fajn.
Mají vás čekat zlomeniny a jiné trampoty? Fajn, tady to máš.
Hlavně se proboha k sobě samému chovejte slušně!!! Nenadávejte si.
Nebojte se. Všechno na světě, i mimo něj, JDE.
Je třeba si připustit, že v KAŽDÉM okamžiku vznikají nové věci.
TEĎ,
TEĎ,
TEĎ.
Je čas si to připustit a začít žít v klidu, lásce a míru sám se sebou. Všechno ostatní přijde samo.
Žádné komentáře:
Okomentovat